Itálie

Sulfur waters: they contain sulfur in various combinations. They administered by drinking cure, balneotherapy, mud, inhalations, vaginal irrigations. They mainly treat otorhinolaryngological and dermatological diseases. The leading Italian spas with sulfurous waters are Terme di Saturnia, Terme di Sirmione, Terme di Montepulciano.

Sodium water or sodium chloride: mainly contain sodium chloride. In some, sodium sulfate and sodium bicarbonate, calcium and magnesium found. Are mainly administered by drink and indicated for the treatment of gastrointestinal and respiratory tract diseases. The spas with saltwater are for example Barano d'Ischia, Casamicciola, Forio d'Ischia, Ischia Porto, Lacco Ameno, Montecatini Terme.

Sulfate waters: these are waters rich in sulfur. They are administered primarily by drink, but also by mud and rectal irrigation, indicated for the treatment of diseases of the gastrointestinal, respiratory and renal systems. They are found, e.g., in the thermal centers of Barano d'Ischia, Bormio, Casamicciola, Casciana Terme, Chianciano Terme, Forio d'Ischia, Lacco Ameno, Montecatini Terme.

Bicarbonate waters: they originate from calcareous rocks and contain mainly bicarbonates. The majority are bicarbonate - calcic and usually used for hydrophilic therapy; the most concentrated also for balneotherapy, nasal showers, vaginal and rectal irrigations. They are used to fight diseases of the gastrointestinal tract, problems with diuresis, liver function. The centers with bicarbonate waters are for example Bormio, Casamicciola, Casciana Terme, Terme di Chianciano, Montecatini Terme, Terme di Montepulciano.

Radioactive waters: they contain a small amount of radon and can treat diseases of the nervous and osteoarticular system. They used for drinks, inhalations, vaginal irrigations, balneotherapy, and mud therapy. The spas based on radioactive waters are Abano Terme, Bormio, Casamicciola, Forio d'Ischia Ischia Porto, Lacco Ameno, Merano Thermal Baths, Montegrotto Terme, Sant'Angelo d'Ischia, Terme di Sirmione.

Arsenical-ferruginous waters: they present iron in great abundance and arsenic in traces. They administered by drink, balneotherapy, inhalations, irrigations, muds. Indications: iron deficiency anemia, lymphatic diathesis, convalescence, skin diseases, neuritis, thyroid disease. The centers with arsenical-ferruginous waters: Levico, Pré-Saint-Didier.

Salso-bromo-iodic and salso-iodic waters: they are strongly mineralized of marine origin. They contain sodium chloride and other minerals in different concentrations. They administered by balneotherapy, mud, inhalations, and irrigations. Excellent for treating respiratory, vascular, gynecological, otorhinolaryngological problems of the osteoarticular system. Enhance the immune system, the spas with these types of waters: Abano Terme, Montegrotto Terme, Ischia Porto, Sant'Angelo d'Ischia, Terme di Sirmione, Terme di Montepulciano, Salsomaggiore Terme.

As for thermal muds in Italy, they are the result of local clay maturation in special tanks with bromidic iodine saltwater. During this process, which lasts about 90 days, the chemical composition of the clay is modified, and many algae and micro-organisms developed which are responsible for the production of glycolipids with an anti-inflammatory and fungicide action, reinforced by the high temperature of the mud. Mud therapy is an unequaled natural treatment to bring benefits to the muscular apparatus (extra-articular rheumatism) and osteoarticular (osteoarthritis and other degenerative forms). The main centers that use thermal mud are Abano Terme, Montegrotto Terme, Terme di Sirmione, Terme di Ischia, Terme di Montecatini.

Italský poloostrov a jeho ostrovy byly vždy důležitou křižovatkou přepravy zboží a osob díky svému mírnému podnebí a přírodním zdrojům, strategické poloze ve Středozemním moři a tisícům kilometrů pobřeží, které poskytovaly bezpečné přístavy pro lodě. Vzhledem  k geografické konformaci poloostrova byl před římskou érou rozdělen mezi několik malých království, včetně království Etrusků. Ti znali léčivé účinky termálních vod na území dnešního Toskánska a Umbrie.  Řekové se při hledání nových pozemků úrodné půdy usadili v jižní Itálii a na Sicílii. Na ostrově Ischia objevili blahodárné účinky místních pramenů a v každém lázeňském středisku postavili chrámy zasvěcené božstvům. Skutečný zlom ve využívání termálních zdrojů však nastal s nástupem Římanů k moci: římští lékaři jako Galén, Celsus a Plinius klasifikovali termální vody podle jejich vlastností a léčebných účinků. Byly vybudovány četné veřejné termální lázně pro hygienické, rekreační a léčebné účely. Pozůstatky lázní dnes najdeme po celém území italského státu, např. v Terme di Caracalla v Římě; v termálních lázních v oblasti Eugánských vrchů, na ostrově Ischia, v Sirmione Terme a na mnoha dalších místech.

S pádem Římské říše a šířením křesťanství, které podněcovalo lidi k útěku před příležitostmi k hédonismu, došlo k úpadku lázní jako kulturního a společenského fenoménu a lázeňství se ve středověku omezilo pouze na léčebné využití. Existují záznamy o obnově pramenů a rozvoji lázní v Abano, Salsomaggiore a Montecatini. Kromě koupelí a pitných kúr se začaly používat inhalace par z pramenů a aplikace bahna usazeného v blízkosti.

Většího věhlasu dosáhly termální kúry v období renesance, a to především díky rozvoji tisku, který umožnil rychlé šíření hydrologických děl. Začaly se uznávat specifičtější účinky pro různé typy vod a byly zaváděny speciální gynekologické kúry.  V 15. století slavný lékař Ugolino Simoni da Montecatini založil moderní hydrologii. Mezi osobnostmi, které navštěvovaly lázně, vynikal Michelangelo, který se v roce 1549 vydal do Fiuggi léčit ledvinové kameny.

V 18. století se experimentální metoda uplatnila i v hydrologii a značný rozvoj chemie a fyziky umožnil důkladnější studium různých vod. Lázně začaly být považovány za skutečná léčebná střediska.

Od počátku 20. století se lázeňská místa změnila z ozdravoven na střediska dovolené a společenského života a stala se turistickým produktem, uznávaným jako letoviska a lázeňská města schopná přilákat zákazníky ze vzdálených míst. Navštěvovali je příslušníci vyšší společnosti a aristokracie, a proto se moderní termální lázeňství definuje jako elitní termalismus. To mělo značný vliv i na architekturu středisek: luxusní a fascinující secesní styl bylo možné obdivovat v lázních, veřejných budovách, rekreačních zařízeních na vysoké úrovni, parcích a zahradách. V tomto období, které se datuje od roku 1890 do roku 1930, byl termismus "rekreačního" typu, protože lázním byla přisuzována především funkce odpočinku a zábavy, stejně jako obecnější pojetí "být v pohodě". V období fašismu se objevil tzv. sociální termalismus, kdy byly lázně zahrnuty do zdravotní politiky a bylo uznáno léčebné využití termálních vod na celostátní úrovni. To vedlo po druhé světové válce k asistovanému termalismu s rozšířením terapií za nízké náklady na celé obyvatelstvo (procedury byly téměř výhradně hrazeny státním zdravotnictvím). Od osmdesátých let 20. století prošla lázeňská turistika evolucí, od konceptu léčby, a tedy "sociálního" nebo "asistovaného" termalismu, do konceptu lázní, chápaného především jako zdravotní turistika, až po současnou wellness turistiku, chápanou jako skutečný holistický zážitek péče o psycho-fyzický aspekt jedince.

Praxe termalismu je dnes spojena s ekologickou výchovou a zhodnocováním místní a středomořské kultury. Trend směřuje k tomu, co je v literatuře definováno jako celková kvalita života.